Osobní zkušenost
Nenabízím nic, co bych nevyzkoušela!
Chápu, že v dnešní době, kdy na nás přírodní produkty, které nám mají pomoci se zdravím, tzv. vyskakují zpoza každého rohu. Dříve jsem také bývala skeptická, a tak jsem produkty, které vám doporučuji i já vyzkoušela.
S produkty, které svým klientům doporučuji, mám jen ty nejlepší zkušenosti. Ovšem kromě mě mají pozitivní zkušenosti i ostatní, komu se do rukou dostal ten správný přípravek. A to, ať už se jedná o dospělé, nebo děti, a nebo dokonce i domácí mazlíčky.
Důležité je opravdu to, abyste na konkrétní zdravotní neduhy užívali vhodný přípravek. Někdy není snadné určit, který bude ten nejlepší a nejlíp nám pomůže. Proto jsou tu také moje konzultace, kde vám s výběrem ráda poradím.
Light of life
Nikdy jsem neužívala žádný produkt či doplněk, který je zaměřen na zpomalení stárnutí nebo na omlazení. Neměla jsem žádnou zkušenost, žádné srovnání a upřímně nevěděla, co od něho mám očekávat.
Důvod, proč jsem ho začala sama užívat, byl tento. Je mi 46 let a začaly mě napadat myšlenky jako zajít na plastickou chirurgii a tělo „vylepšit“. Po zralé úvaze mi došlo, že toto cesta není, že by to mělo krátkodobý efekt a že pokud své tělo nebudu vyživovat zevnitř, nebude to fungovat a na plastickou chirurgii bych si mohla pořídit permanentku. A to fakt nechci. 🙁
Hledala jsem tedy přírodní cestu, šetrnou k mému tělu. Důležité pro mě bylo, aby daný produkt nezpůsobil vznik nádorů v budoucnu. V době, kdy je trh přesycen doslova vším možným, nebylo snadné najít a mít v produkt důvěru. Nejen v to, že pomůže, ale taky, že mi zdravotně neublíží.
Zkusila jsem tedy Light of life.
Co zatím pozoruji na svém těle?
Kůži mám doslova jako miminko, to jsem od dětství neměla.
V minulosti jsem už přestala používat dražší krémy a séra, protože ani po X letech se mi pleť nezlepšila, naopak byla víc a víc vysušená, začaly se objevovat vrásky, ráno čím dál tím déle trvalo, než se pokožka narovnala, jak byla po spánku pomačkaná a otlačená.
Dnes? Ráno vstanu a do zrcadla se na sebe usmívám, protože i bez nalíčení se cítím dobře a vypadám přirozeně, žádné otlaky na obličeji ani zmačkaná kůže, prostě nic!
Obličej stačí jen umýt vodou a pěnou, natřít krémem a dát jemný make-up a den mohu začít opravdu za minutku. 🙂 Kůže je doslova rozzářená, hydratovaná, už není vysušená jak to bývalo (a to mám za sebou i období dražších krémů, sér, pravidelných kosmetických ošetření, jak jsem zmínila).
Nikdy jsem neměla kůži tak jemnou jako nyní ve svých 46 letech, bez tohoto všeho a bez chirurgického zákroku. Je naopak pevnější, vrásky nejsou tak výrazné, vyhlazují se. Bez nalíčení pleť působí přirozeně. Kůže je na celém těle hladká, jemná. Zlepšila se mi i pomerančová kůže na zadní straně stehen. Ano, Light of life má vliv i na celulitidu.
Také jsem si všimla, že ani po třech hodinách v bazénu v aqua centru jsem neměla vůbec scvrklou ani suchou kůži. A to je skvělé, protože plavání a vodu miluji. 🙂
Nepoužívám ani krém po sprchování, kůže je i přesto hladká, jemná a má svůj přirozený ochranný film.
Také pozoruji, že se mi zlepšil zrak. Začaly mi růst vlasy, které jsou kvalitnější, nehty mám pevnější.
Mám více energie, necítím energetické propady během dne, takové to nahoru a dolů. Naopak, energii mám celý den.
Serrapeptáse a Pelvictool
Jako spousta žen jsem trpěla na opakované gynekologické záněty, ale i na záněty močových cest a močového měchýře. Na gynekologii jsem tedy trávila dost času, a to opakovaně. Odcházela jsem vždy s receptem a nadějí, že už se těch zánětů zbavím a už se nebudou stále dokola vracet. Poctivě jsem tedy užívala léky, čípky, masti, výplachy, sedavé koupele… Vždy to pomohlo jen na chvíli a po pár týdnech se mi výtoky a mykózy vracely, a to jak gynekologické, tak urologické. Stačilo si sednout na studenou židli, lavičku, jít si zaplavat, pustit klimatizaci, trochu ofouknout, sníst více ovoce nebo sladkého, zkrátka mi přišlo, že ať dělám co dělám, problémy se vrací zas a znova. Bylo to nepříjemné a já byla bezradná. Říkala jsem si, že jít zase pro další recept a opět nasadit čípky, léky a masti není cesta a nevyřeší mi toto jednou provždy. O penězích, co mě to stálo, ani nemluvím.
Hledala jsem tedy řešení, jak pomoci svému tělu, abych se zánětů zbavila a nemusela chodit opakovaně k lékaři. Abych se cítila uvolněná, v psychické pohodě, mohla chodit plavat, nosit oblečení, které mám ráda, a neměla stres z toho, že dojde k nějaké „nehodě“ spojené se záněty. Asi většina z vás ví, jak je to nepříjemné a člověk je z toho otrávený.
A řešení jsem našla. Přírodní, bez chemie, ale hlavně takové, co opravdu pomohlo a vyřešilo mi jednou provždy mé záněty. Od léta 2021, kdy jsem začala užívat PELVICTOOL, a SERRAPEPTASU, jsem žádné zdravotní problémy neměla, a přitom jsem ve svém životním stylu nic jiného nezměnila. Přestala jsem trpět na výtoky, mykózy, přestaly i ty ukrutné bolesti podbřišku, bolestivá menstruace i záněty močových cest. A protože jsem v pohodě po zdravotní stránce, jsem v pohodě i psychicky. Jsem uvolněnější, směji se a mám radost ze života.
Gouttool
Protože mi není jedno, co se děje uvnitř mého těla, nechávám si jednou ročně nabrat krev, abych věděla, jak na tom jsem. Je to takové zhodnocení a zároveň mi to ukáže, na čem „máknout“. Zkrátka je zde krásně vidět, co mému tělu chybí, čeho je málo nebo naopak hodně. Jenže někdy méně nebo více je také správné, a proto mé výsledky zhodnotí lékař a doporučí, co s tím, abych měla jistotu, že svému tělu neublížím.
A stalo se mi u poslední krve, že jsem v ní měla nadbytek kyseliny močové, která způsobuje zánětlivé onemocnění v kloubech jménem dna. Jelikož mám vrozené potravinové alergie, nemohu jíst některá jídla a dávám přednost masité stravě. Maso zkrátka miluji. A čokoládu také. 🙂 A bohužel se to začalo projevovat. Čím dál častěji jsem měla brnění a píchání v palcích u nohou, bolestivé zarudnutí – vyrážku – na ruce a nemohla jsem se toho zbavit. Žádné masti ani tablety nepomáhaly.
Jelikož to trvalo už několik týdnů a nejenže to svědilo, pálilo, ale i ostře bodalo, rozhodla jsem se to vyřešit právě pomocí GOUTTOOLu – na doporučení. A výsledek se dostavil opravdu brzy.
Nejenže mi po 5 týdnech zmizelo svědivé zarudnutí na ruce, ale přestala i ta urputná bolest, vystřelování, píchání v palcích u nohou a v kolenou. Cítím se díky tomu dobře a jsem ráda, že jsem dala na doporučení.
Proveotics
Mám vrozené potravinové alergie, to je prostě FAKT. A že život s nimi není lehký, to je také FAKT. A že mám ráda některé potraviny, které mám jako alergen a nemohu je jíst, to je také FAKT.
Jenže, když s tím žiju celý život, snažím se ovládat, tak se někdy stane, že neodolám a sním to. A pak si vždy říkám, že to, co následuje, mi za to nestojí!
Kamarádka se mi směje. Může jíst cokoliv, miluje českou kuchyni, ráda si k jídlu dá pivečko nebo vínečko, zajde na kávičku a dortík. Říká, že jsme na tom stejně, jen s tím rozdílem, že ona může sníst vše. Co máme společné? Obě pak řešíme trávení a střeva.
Já, aby se mi vstřebávaly živiny ze stravy, nezpracovaná strava mi nehnila a nekvasila ve střevech a já neměla záněty. Ona, že se prostě přejí a je jí těžko, pálí ji žáha, bolí ji břicho, a přibere pár kilo. Takže obě pak rády sáhneme po PROVEOTICS a víme, že máme řešení a pomoc po ruce.
Já je užívám pravidelně kvůli potravinovým alergiím a některé dny si zvýším dávku, když sním trochu něčeho, co nesmím, a kamarádka, když si dopřává a požitek z jídla je u ní na prvním místě. 🙂 Se smíchem říká: „Proč se omezovat, když je všude tolik dobrého jídla a pití a je na to řešení?“ 🙂
Immu><boo
„Prodělala jste covid?“ zeptala se mě dnes paní, která pracuje jako fyzioterapeutka. Otázka, kterou jsem slyšela za poslední roky několikrát – od svých blízkých, přátel, ale i sousedů a lidí, které potkávám denně v obchodě nebo cestou do práce. Vlastně neznám nikoho, kdo by se mě na to nezeptal. Sama se tak často neptám. Přemýšlela jsem, PROČ?
Na otázku, proč se mě na to ptá, přišla rychlá odpověď. Prý se s ním setkala před pár měsíci a přestože nežije úplně zdravě, ale dá se říct, použiji její slova, „normálně“, kdy se hýbe, pracuje okolo domu a na zahradě, jí od všeho něco, má normální váhu, sem tam koupí nějaké vitamíny, něco na posílení imunity, kašel, sezónní chřipku atd., ji doslova „odrovnal“ a od té doby se pořád necítí dobře. Únava je častější, výkyvy energie a nálad na denním pořádku, je častěji nemocná, potřebuje více odpočívat a už ji nebaví věci jako dříve.
Když o tom tak přemýšlím, nevím, zda jsem covid prodělala. Možná ano, ale nemohu říct na 100 %. Párkrát v zimě mi nebylo dobře, ale většinou stačil 1-2 dny a byla jsem opět „dobrá“ – mohla jsem „normálně fungovat“. Dělám vše vlastně pořád stejně. S lidmi jsem také denně v kontaktu, nejsem nikde izolována. Tak v čem je rozdíl? Proč se moje tělo tak rychle „oklepalo“? Rozdíl bude asi v tom, co dělám již roky a beru to jako samozřejmost a ne sezónní záležitost. A to, že myslím na své tělo celoročně, je fakt. Dbám o svou imunitu a beru to jako běžnou věc, jako něco, co zkrátka neřeším, ale dělám denně. Třeba jako to, že si ráno a večer vyčistím zuby. A moje tělo je díky tomu odolné a já „ustojím“ nejen sezónní chřipky, nachlazení a další nástrahy, včetně těch letních. Řídím se tím, jak je moje tělo silné a odolné vůči infekcím a nemocem a jak reaguje. To je pro mě signál, že mu dávám to, co potřebuje, a že jdu správnou cestou.
HMC (Heavy Metal Cleaner)
Miluji jídlo a k mým oblíbeným rozhodně patří i ryby a rybičky v jakékoliv formě. Mám ráda jak filety, tak si ráda dělám různé pomazánky z rybiček, občas si dám i sardinky nebo smažené ančovičky, ale také sem tam sáhnu po konzervě s tuňákem, po rybičkách v protlaku nebo po „olejovkách“ a zavináčem také nepohrdnu. 🙂 Upřímně, nikdy jsem neřešila, co vše to může přinést mému tělu za problémy. Na tuto myšlenku mě přivedl až můj zubař.
Měla jsem od základní školy pár amalgámových plomb a zubař se mě zeptal, zda je nechci vyměnit za bílé, přestože držely a kaz pod nimi nebyl. Ví, že žiji relativně zdravě, protože mám potravinové alergie, a tak mi zkrátka nic jiného nezbývá. Zeptal se mě, zda jsem se někdy zamyslela nad zátěží těžkými kovy ve svém těle. Zda mě napadlo, kolik těžkých kovů za můj život muselo absorbovat tím, jak žiji, co jím, co dýchám, čím se obklopuji.
To mě přimělo se nad tím více zamyslet a začít se o to zajímat. Vlastně mi došlo, že ani autoimunitní onemocnění štítné žlázy, které začalo zánětem a skončilo její hypofunkcí, není náhoda, a že to má vliv i na hladinu antioxidantů a volných radikálů v těle a že oxidační stres by mi mohl způsobit i vážné onemocnění.
A o kvalitě potravin raději nepíšu, protože to by bylo téma na delší povídání. Snažím se číst etikety, kupovat sezónní potraviny, ale i dívat se na cenu. A někdy najít správný poměr všeho opravdu není legrace. Na čtení etiket používám často i mobil, kde mám lupu, abych pak doma nebyla překvapená, co to vlastně jím. 🙁
Řešení, že svá oblíbená jídla přestanu jíst, mě vyděsilo. Dobře, tak jsem si řekla, že je omezím na rozumnou míru a dám si je jen občas. Jenže když já ty rybičky tak miluji. 🙂
Sáhla jsem proto na doporučení po HMC a výsledek se dostavil. Nechala jsem si pro jistotu před a po nabrat biochemii, abych měla srovnání.
Mám více energie, necítím denní propady energie, štítná žláza mě už tak často nebolí ve smyslu škrábání v krku a zarudlosti sliznic a celkově se cítím lépe.
Navíc jsem si všimla ještě jedné podstatné věci. Nikdy jsem netrpěla na pylové alergie. Letošní rok jsem si ale užila se vším všudy. Začaly problémy s dýcháním, nemohla jsem se nadechnout, měla sevřené hrdlo a po několika dnech mi natekly i sliznice v nose. Došlo i na kýchání a nos mě pálil a svědil. Po vyšetření u lékaře mi bylo sděleno, že mám otravu pesticidy. Prý to může souviset s postřiky, které se používají, nedostatkem deště a pylem, který je všude. A když už jsem doslova nevěděla kudy kam, sáhla jsem po HMC podruhé. A světe div se, ono to zabralo. Opět mohu normálně dýchat a sliznice již nemám nateklé, zarudlé, ale krásně růžové. Mohu opět trávit čas venku a ne zavřená doma se strachem vyjít ven. Obzvlášť teď, kdy vše v přírodě tak krásně kvete, voní a pro mě je to jako balzám na duši.
Make U Happy
V životě jsou chvíle, kdy věci zkrátka nejdou „podle plánu“. V koloběhu denních povinností jsem se dostávala dost často do časové spirály, abych vše stihla a vyhověla svému okolí. V důsledku toho mi pak nezbýval čas na rodinu a ani na sebe samotnou.
Rána plná stresu, aby se vše stihlo, kolony aut, zácpy, být hlavně všude včas – ve škole, v práci, vyřešit vše a ještě ideálně v polední pauze nakoupit jídlo, odpoledne opět škola spojená se stresem, abych tam i přes dopravní zácpy byla včas, kroužky, učení, povinnosti doma atd. Den střídal den a vše bylo ve stejném módu. Určitý čas se to dá zvládnout. Ale pak jednoho dne prostě „dojdou baterky“. Vyzkoušela jsem řadu různých „energizerů“, ale nic s dlouhodobým efektem. Na konci dne jsem byla tak vysílená, že jsem usínala, jen co jsem si lehla do postele. A tak stále dokola, den za dnem.
A co bude dál? Chci takto žít? Ve shonu, běhu, stresu? Tyto otázky mě napadaly čím dál častěji.Proč to píšu? Protože si zpětně uvědomuji, že jako matka jsem byla uhoněná a nedokázala se zastavit, odpočinout si, nabrat síly a vidět život z té lepší a pozitivní stránky. Místo smíchu byl ranní shon, křik, stres… A to na klidu nepřidalo nikomu.
Na otázku „Co dál?“ jsem časem našla i odpověď. Způsob, jak to vyřešit a dostat své tělo do klidu a pohody.
Ale nebylo to hned, jak se říká – tady a teď – řešení. Musela jsem se doslova prokousat řadou informací a produktů, kterých trh nabízí nespočet, než jsem našla řešení. A dnes jsem za něj vděčná.
Díky MAKE U HAPPY jsem našla vnitřní klid, spadla ze mě úzkost, začala jsem řešit věci více s nadhledem a hlavně s úsměvem na tváři. A okolí si toho začalo všímat. Strach a obavy vystřídala dobrá nálada a smích.
A ze mě se stala šťastná máma. Odměnou mi je nyní úsměv na tváři mojí dcery, když ji ráno vezu do školy, a slova: „Maminko, mám tě ráda“.
„Šťastné dítě = šťastná máma“ a „šťastná máma = šťastné dítě“. Věta, která hovoří za vše.
Byla to cesta a jsem ráda, že jsem našla takového pomocníka, který mi pomohl změnit můj přístup k životu a svému okolí, a to díky vnitřnímu klidu, který jsem našla.
Prostatool
Jsou věci v životě, o kterých se nehovoří lehce. A obzvlášť, pokud se to týká věcí spojených s námi samotnými. A už vůbec, když jde o věci spojené s naším „ženstvím“ a „mužstvím“. To pak přichází myšlenky, zda je to vlastně normální, zda to souvisí s rodinnou predispozicí, věkem, stárnutím, zdravím…
Nedávno jsem potkala svou dobrou známou, se kterou si sdílíme radosti i starosti. Zeptala se mě, zda jsou normální věci, které řeší doma s manželem. Docela zvláštní otázka, říkám si. „Tak povídej,“ odpověděla jsem a ona mě zasypala otázkami, které jí položil její manžel:
„Je normální budit se několikrát za noc s nutností si odskočit na toaletu? Dříve jsem vydržel až do rána a teď se vzbudím po čtvrté ráno a pak už nemůžu usnout, jsem celý den unavený, bez energie a zájmu a nebaví mě dělat věci jako dříve.
Je normální, že dříve jsem na toaletě strávil minutu i s mytím rukou a dalších 5 minut čekal na tebe, když jsme šli spolu do kina, a dnes je to obráceně, kdy ty čekáš na mě a říkáš: ‚Kde prosím tě jsi, co ti tak dlouho trvá?‘ Slyším svá slova, ale tu větu už neříkám já, ale ty.
Je normální, že člověk ztrácí chuť na milování, sex a že už to není takové jako dříve?
Je normální, že s věkem přichází jiné priority?
Je normální, že myslím víc na své zdraví a s kamarády u piva řeším, zda to mají ostatní stejně s erekcí a jak často v noci chodí čůrat? Že mě napadá, že bych v souvislosti s nočním močením mohl používat stejný systém čárek jako v hospodě za piva? A že se tomu následně všichni zasmějeme, ale už to není jen vtip, ale realita?
Je normální, že se s kamarády bavím čím dál více o prostatě a úniku moči než o fotbale a o ženských?
Je normální, že když jsem se zeptal chlapů v hospodě, zda řeší něco podobného někdo z nich, nastal tichý souhlas?
Je normální, že mám strach a obavy, co se to se mnou SAKRA děje?
Je normální o tom mluvit, když jsem CHLAP a ty ŽENA? Chlapi prý totiž nebrečí…“
„Otázka střídá otázku a na vnitřním klidu to nepřidá,“ pokračuje kamarádka. „Zamýšlí se nad tím čím dál častěji. Na otázku: ‚Děje se něco?‘ odpovídá ‚Ne, nic se neděje.‘ Tedy spíše něco zabrblá, ať má klid a nemusí hlavně nic řešit! Jenže uvnitř to řeší a já to vidím. Začíná být více uzavřený, zachmuřený, zamyšlený, drbe se přitom na hlavě, někdy i jinde a to vím, že mu to FAKT není jedno, a říká: ‚Co to ksakru je? Stárnu? Co bude dál?‘ Pozoruji, že nemá pořádně z ničeho radost a stává se z něho morous. Došlo mi, že to v sobě doslova dusí už dlouho, protože je to lepší, než aby přiznal své obavy z toho, že se něco děje s jeho tělem, a já zkrátka nevím co, a že má z toho opravdu strach. Někdy je totiž lepší nevědět, nechodit k doktorům. Sladká nevědomost, která mu doteď fungovala, jak říká. Jenže změnil se náš vztah a každý si žijeme svůj život po svém.“
„Chceš to takto dále“ zeptala jsem se. „Nebo s tím chceš něco dělat a změnit to?“
Její pohled říkal vše. Viděla jsem v jejich očích, že by ráda vrátila čas, ale také, že ví, že čas vrátit nejde.
Došlo mi, že ji samotnou to trápí a že by vše ráda vrátila o pár let dříve, kdy bylo líp, ale neví jak.
Minulost již neovlivníme, budoucnost ovlivnit můžeme, pokud chceme.
Dala jsem jí do rukou PROSTATOOL se slovy: „Dej to manželovi se vzkazem: ‚Nic neříkej, na nic se neptej, jen to prosím ber.‘ Takto mu to doma řekni, mlč a hlavně nic nevysvětluj. On to nechce slyšet, on potřebuje klid a tvou pomoc a vědět, že tam jsi a budeš pro něho.“
Po 2,5 týdnech mi od této kamarádky přišla sms: „Chodí méně v noci na toaletu, má delší a kvalitnější spánek a více energie. Změní se ještě něco?“ A mně došlo, že se změnilo už hodně a ještě se změní. Že život je vlastně fajn a krásný, jen je třeba jeho krásu začít vnímat a o věcech začít mluvit. A cesta se vždy najde.